V roce 70 n. l. římský císař Vespasianus a jeho syn Titus vyplenili velkolepý

chrám v Jeruzalémě a zmocnili se ohromného bohatství. Díky pohádkovému

množství zlata, které se stalo jejich kořistí, mohli zkonsolidovat římské

hospodářství rozvrácené rozhazovačností císaře Nerona a posléze vybudovat

největší amfiteátr starověku, římské Koloseum. Nejcennější předměty, které

symbolizovaly římské vítězství moc a porážku Židů, však uchovali. Byl to

zlatý sedmiramenný svícen – menora –, stříbrné trubky a zlatý, bohatě zdobený

obětní stůl, základní předměty židovské víry. Ty odvezli do Říma, kde byly

předvedeny v triumfálním průvodu na počest potlačení židovského povstání a

posléze zvěčněny na jednom z reliéfů Titova vítězného oblouku. Význačného

britského archeologa dr. Seana Kingsleyho zaujalo, že někteří Židé dodnes

věří, že tento chrámový poklad dosud někde existuje. Jedna z izraelských vlád

dokonce poměrně nedávno požádala o jeho vrácení Vatikán, neboť je důvod

domnívat se, že je poklad po staletí ukrytý ve vatikánských sklepeních. Dr.

Kingsley se vydal do Středomoří po stopách jeruzalémského chrámového

pokladu, který přežil čtyři různé civilizace a pět století, a pokusil se ověřit

všechny domněnky o jeho osudu a zjistit, kde poklad skončil a zda je naděje,

že se ještě objeví. Jeho pátrání nás zavede na všechna místa, kudy poklad

během své bouřlivé historie putoval -- do Jeruzaléma, Říma, Kartága,

Istanbulu i na Západní břeh Jordánu.