Přestože jsem roky pracovala v cestovním ruchu, cestopisů moc nečtu. Výjimkou jsou ty od Ladislava Zibury, protože vás nejen nalákají k návštěvě destinace, poskytnout spoustu tipů, ale ještě vás dobře pobaví. To, jakým způsobem si umí autor sám ze sebe i ostatních dělat legraci, je prostě dokonalé. Ostatní poutníky popisuje tak barvitě, že budete mít pocit, jako byste je také znali. Z lehkého sarkasmu přitom čiší pokora a nadhled. To všechno by se dalo označit za typické rysy knih mladého českého autora. Tahle je však trochu jiná a někdo by mohl říct, že i lepší než předchozí. Je totiž plná hlubokých myšlenek ukrytých v pořádné dávce humoru. Věřím, že zrovna tenhle kousek vám toho dá mnohem víc než desítky motivačních knih. Donutí vás se zastavit a zamyslet se nad prioritami a vy to vlastně ani nepostřehnete. Doporučuju - 4,5*

K dílu Ladislava Zibury jsem se dostala až při jeho šesté knize a musím říci, že mě mrzí, že to nebylo dříve. Každopádně určitě mám zmeškání a svou "mezeru ve vzdělání" v plánu napravit. I když asi vše má svůj čas a vše se děje tak jak má :o) Už několik let jej sleduji na sociálních sítích, takže jsem šla celkem na jistotu, že mě kniha bude bavit a styl vyprávění Ladislava mě jako čtenářku strhne. Oproti jeho předešlým knihám, kde popisuje cesty po bezmála dvaceti zemích, včetně Česka, ve své nejnovější čtenářům přiblíží cestu do Santiaga de Compostela Je to již jeho druhé "zdolání" cesty. Po desetileté pauze si pochod zopakoval a do vydání knihy zvládl cestu ještě do třetice spolu s partnerkou a nemyslím si, že zůstane u "třikrát a dost". Ještě že si Ladislav příběhy zapisuje, protože je jich na 336ti stránkách nakupeno tolik. A jeden je zajímavější než druhý. Čtenář má pocit, jako by byl na cestě s Ladislavem včetně zvuků, vůně, struktury, chutě. Nemohu nevyzdvihnout také spolupráci se studiem Tomski&Polanski, nutno podotknout úspěšnou, jelikož trvá v tuto chvíli po šestou publikaci. Výtvarná stránka knihy je příběh sám o sobě od velmi chytrého propojení mapky s kapitolami až po pravidelné (za to děkuje má OCD část ve mně) ztvárnění jednotlivých nosných linek jednotlivých kapitol. Příběhy plynou tak, jak plyne cesta. A pokud se s konkrétní postavou Ladislav opět setká v průběhu cesty, velmi umně připomene čtenáři danou situaci a příběh. A že to jsou hutné příběhy. Nad většinou se srdečně rozesmějeme spolu s Ladislavem, či jeho dobrosrdečnými a vtipně pubertálně zákeřnými spolucestovateli a spolunocležníky, u některých se čtenář zastaví a zadrží dech. U některých zamrazí. Navíc autor skvěle dávkuje předávání užitečných informací, včetně představení toho, co se na cestě může přihodit. Se srdečností vlastní se snaží přiblížit čtenáři své zkušenosti, své niterné pocity. Přestože člověk ví, že osobní zkušenost je nepřenosná, a pro každého bude taková cesta v mnohém jiná, svá, včetně důvodu proč se na cestu vydává, nepochybuji, že po přečtení této knihy bude pro nejednoho motivací se na (takovou) cestu (a může mít různé podoby) vydat. Přála bych knize spoustu čtenářů a lidem a lidstvu jako takovému mnoho takových cest do svého nitra. Mám takové tušení, že by se všem na této planetě žilo lépe. Díky, Ladislave!