Odkud se bere touha, kdy je zásadní pohnutkou a kdy prokletím? Nejen o tom je další mozaiková kniha Máry Holečka. Především obsahuje popis posledních tří Márových expedic – na Langtang Lirung, Čo Oju a Nanga Parbat. V té první himalájská stěna snů pozná své první dobyvatele. Fanfáry však zní jen chvilku a lusknutím prstů se přetáčí v trýznivou bolest... Následující výpravy k osmitisícovým kráskám končí výpraskem, nejsou ale ztrátou času ani zklamáním. Protože jak říká Mára: „Bát se žít život – je škoda.“

Kniha není pouhým záznamem expedic. Je také zpovědí o zármutku, přátelství na laně a potřebě nenechat zmizet okamžiky, které byly prožité naplno. Vrací se k Márovým začátkům, k prvním snům o tom, že jednou bude horolezec, stejně jako k bolestným koncům, z nichž se rodí další cesty. S typickou sebeironií, přímočarostí a jazykovou divokostí skládá mozaiku člověka, který dobře ví, že touha může bolet — ale bez ní by život ztratil tah, směr i barvu.

Dotknout se touhy je kniha o horách, které dávají i berou, o snech, jež se nedají odložit do šuplíku, a o tom, že konec jedné cesty bývá jen začátkem nějaké další.