Po dočtení páté knihy Srdcerváčů se trošku vnitřně peru s tím jak komiks vnímám. Pořád mi to přijde jako ňuňatý příběh který se krásně čte a má opravdu velmi povedenou kresbu, ale na druhou stranu už mi některé věci přijdou do komiksu dané maličko na sílu. Chápu, že autorka chce ve svých knihách upozornit na různé problémy, či situace, které mohou lidi potkat a říci všem, že je v pořádku se někdy cítit zle. Že není třeba se bát o svých problémech mluvit a říct si o pomoc, což opravdu oceňuji, ale nacpat veškeré tyto věci do jedné skupiny osob či rodiny mi úplně nesedí. Mám s toho trošku pocit, že aby bylo upozorněno na vše tak každá osoba v komiksu dostala do vínku některou vlastnost/problém kterou chtěla autorka vytáhnout na světlo. Zároveň je však tato situace hozena jen tak do pléna bez většího propracování, takže to trochu působí jako přebytečná informace. Mě osobně by bylo milejší, kdyby se zaměřila pouze na nějakou část, tak jak tomu bylo třeba v prvních třech komiksech a další životní situace zařadila do samostatného komiksu, případně k úplně novým postavám i kdyby ve stejném světě. I přes tohle všechno jsem, ale dostala přesně to co jsem očekávala. Komiks, který je díky své kresbě pastvou pro oko a scény, které při přečtení vyvolají úsměv na tváři. Přesto, že komiks vlastně řeší vážná témata, pořád si zachovává takové to miloučké prostředí do kterého se člověk rád vrátí.