Tak autor je rozhodně Spisovatel s velkým S. Psát umí. O tom nemůže být pochyb. Ale stejně je to divně napsáno. Trochu mi to připomíná španělské filmy, třeba Luise Buňuela, není to nuda, ale místy "aby se v tom prase vyznalo", jak se lidově, leč trefně říká. Ty příběhy Pedra Camacha, tedy rozhlasové seriály, jsou čím dál nepřehlednější, čímž autor ukazuje, jak u něho postupovala psychická choroba, která ho nakonec dovedla do sanatoria pro blázny. Nicméně 18. kapitola (s. 278 - 293!) se čte velice špatně a přečetla jsem ji jen s vypětím všech sil. Místy je to skutečně úsměvné, označení "pidižleb" se mi zejména vryl do paměti, a dále to, že hlavní hrdina se potkal s přítelem, kterého dlouho neviděl, a z radosti, že se setkali, ho pozval na pivečko a "objednal pořádně chlazené plzeňské", což mě v této zemi, kde se jí obalovaný řízek s rýží a smažené vajíčko k tomu, nesmírně překvapilo!