Vždycky je pozdě
Keo má svých starostí dost. Když si někdy všimne, že by se měl starat i o něco jiného než o sebe, vě...
Z tibetského originálu přeložil Josef Kolmaš a přebásnila Jana Štroblová Tibet, nazývaný někdy „zemí knih“, je příslovečný svým bohatým a neobyčejně různorodým literárním dědictvím. Tibetské písemnictví se může pochlubit památkami nejen úctyhodného stáří, sahajícími hluboko do 8. století, nýbrž i díly ve světovém měřítku ojedinělými, jako jsou např. oba velké soubory buddhistické překladové literatury – Kandžur a Tandžur. Pokud jde o poezii Tibeťané rozlišují jednak poezii umělou, jednak poezii lidovou, která je označována tibetským slovem lužä (glu-gžas). Náš výbor obsahuje 149 básní a zaměřuje se především na kategorii krátkých písní. Přináší jak ukázky písní lu (zejména všechna zde zařazená poezie 6. dalajlámy, ale i některé jiné básně), tak i ukázky písní žä, z nichž jsou ve výboru nejhojněji zastoupeny horské písně lažä. Jeřábe, jeřábe, můj ptáku bílý, máš přece křídla, půjč mi je zatím. V dalekých krajích se zdržím jen chvíli, jen k Lithangu zaletím a zpět se pak vrátím. ( předpověď 6. dalajlamy v básni Jeřábe, můj ptáku bílý)
Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé
Přihlásit