Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Druhý díl ze série Útěky do krajiny jezer se věnuje Rosie, mladé ženě pracují ve stájích v oblasti anglické Jezerní oblasti. Součástí pozemku je i dům, ve kterém zároveň bydlí s matkou, o kterou se po nehodě stará. Pokud nevede lekce ježdění, nestará se o koníky, nevenčí pejska, čtvrteční večery ráda tráví s přáteli na kvízu v místní hospůdce. Příběh se zamotává v momentu, kdy majitel stájí a pozemků zemře a na jeho místo nastoupí jeho syn Oliver. S Rosie je pojí společná komplikovaná minulost. Při řešení současného stavu stájí, pozemku, nelepšícímu se psychickému stavu maminky Rosie jsou hlavní postavy nuceny otvírat staré rány, díky čemuž v jejich životech nezůstane kámen na kameni. Autorka popisuje příběh z pohledu Rosie ich-formou. Díky uvěřitelnému popisu atmosféry i lokace se čtenář lehce přenese do místa příběhu, jakoby se stal jeho součástí. Příběhová linka je příjemně členěná, srozumitelná včetně záblesků do minulosti. Čtenář soucítí s postavami, dokáže se vcítit do situace hlavních postav, přestože se mu jednotlivé dílky skládačky postupně rozkrývají tak, jak se rozvíjí příběhová linka až ke svému rozuzlení a závěru. Autorka píše barvitě, a i když jsem nečetla první díl a hlavní postavy z něj se objevují okrajově i zde, není to vůbec problém. Kniha se dá číst jako stand-alone, avšak nevylučuji, naopak předpovídám, že po přečtení si budete chtít první díl série přečíst.