Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Do rukou se mi dostal příběh dvou žen. Magdy, vdovy a rozvádějící se Zuzany. Pozorujeme jejich cesty, na kterých se obě svým způsobem vyrovnávají s ranami osudu a hledají ať už smysl života, nebo tu trochu toho štěstíčka. A co si budeme, jako ryby ve vodě tedy určitě plavat nebudou. Je to mé první seznámení s autorem a na to, že jde o muže, popral se ženskými postavami velmi dobře. Autor nás postupně a nenápadně seznamuje se situací hlavních postav, jejich okolí, s jejich touhami, jejich bolístkami, a bojem s tím, že toto přeci nemůže být vše, co od života mohou očekávat. Zpočátku jsem se musela smát, protože jejich popisné myšlenkové pochody plynuly lehce, jemně sarkasticky až vlastně příliš realisticky. Ale jak už to tak bývá, život jim dá pořádnou lekci. A úsměv postupně tuhnul. Kromě tedy dané situace, že Magda je vdova, „nikdo neumře“, avšak aktivity obou protagonistek je dostanou do velmi nepříjemných situací, které se až zas tak výjimečně, bohužel, nedějí. Autor tímto zvedá pomyslný varovný prst. Ne každý se v kyber prostoru jeví tak, jak se zdá, a s čím větším využíváním elektronických vymožeností si musí člověk uvědomit, že obezřetnost je zde na místě ještě s větší intenzitou. Autor píše er-formou, příběhy, byť se různým způsobem střídají, svou posloupnost udržují, koncepce dává smysl, dá se ve všem vyznat a čtenáře nechává mrazivě sledovat, jak hrdinky budou nuceny vypít pohár reality až do dna.