Tahle kniha ve mně zůstane ještě dlouho. Na co radši nemyslím není lehké čtení, ale je neskutečně silné, upřímné a důležité. Příběh dvojčat, mezi kterými bylo kdysi všechno samozřejmé a blízké, se postupně mění v bolestné ticho a vzdálenost. A pak přijde to nejhorší – bratrova sebevražda. Vyprávění je citlivé, tiché a přitom velmi silné. Měla jsem obavu, že to bude moc patetické nebo těžkopádné – ale nebylo. Já sama jsem v tom nenašla žádný patos ani zbytečné emoce na efekt. Právě díky té jednoduchosti a přirozenému stylu mě to zasáhlo o to víc. Sledujeme hlavní postavu, jak se snaží pochopit, co se vlastně stalo, jestli mohla něco udělat jinak – a já jsem jí to věřila každým slovem. Člověk si při čtení nevědomky promítá i vlastní vztahy a myšlenky, na které třeba „radši nemyslí“. Navíc mě hned na začátku dostaly detaily – svetry, které hlavní hrdinka obsedantně sbírá, nebo bratrovy dvě kočky. Sama mám doma tři a díky tomu mi ti dva byli od prvních stránek tak nějak blízcí. Je to moje druhá přečtená kniha z nové edice Hlas od nakladatelství Vyšehrad – a musím říct, že je to objev, který tu opravdu chyběl. Edice přináší silné, autentické příběhy s vnitřním přesahem a velmi originálním zpracováním. A co je skvělé – kniha podle mě osloví i čtenáře, kteří podobný typ literatury běžně nevyhledávají. Jsem fakt nadšená a moc se těším, co dalšího pro nás Hlas ještě připraví.

Na co radši nemyslím je zvláštní kniha. Ne svým obsahem, ale stylem psaní. Hlavní postava vzpomíná na svého bratra, dvojče. Ač si myslela, že jsou navždy nerozluční, bylo tomu naopak, protože její bratr se jí v dospělosti začal odcizovat a nakonec spáchal sebevraždu. Ona se ptá proč? Hledá ve svých vzpomínkách a v jeho denících odpovědi. Není to však jeden ucelený text, ale mnoho myšlenek, útržků, otázek, které se odehrávají na jednotlivých stranách. Je to čtení spíš pro náročnější čtenáře, protože ač je text dojemný a silný, je také hodně rozmanitý a rozvětvený. Já si čtení, i přes své náročné téma, užila. Ač víte, jak vše skončí, respektive skončilo, tak vás bude bavit se šťourat v pocitech obou sourozenců. V tom, jak žili, jací byli. A i když byli dvojčata, tak přesto měli zcela odlišné životy a názory. Příběh v knize je vylíčený velice jemně, bez nějakého tlačení na efekt či udělat knihu co nejvíc srdcervoucí. Ne, celé truchlení, bolest a zoufalství nad ztrátou bratra je vylíčeno jemně a citlivě. Hlavní postava si sama sobě pokládá otázky, jestli mohla udělat něco jinak.