Poprvé dostává český čtenář do rukou samostatně vydaný soubor Kafkových

dopisů Robertu Klopstockovi, studentu medicíny, s nímž Kafka navázal

poslední velké životní přátelstv

Jejich vztah od seznámení v Tatrách v roce

1921 až do posledního dne Kafkova života v rakouském sanatoriu roku 1924

se vyznačoval u Kafky vzácnou důvěrností. Vytvářela jej nejenom realita

nemoci, ale i společné literární a duchovní zájmy. Doplňuje a osvětluje jej

také dosud nepublikovaná korespondence Roberta Klopstocka a Kafkovy

družky Dory Diamantové s Kafkovou rodinou.

Znalec Kafkova díla Josef Čermák doprovází soubor dopisů obsáhlým výkladem o Kafkově celoživotním

zápase s přesvědčením o vlastním nedostatečném vybavení pro život. Těžištěm výkladu jsou poslední léta

Kafkova životního zápasu a role, dosud nedostatečně oceněná, kterou v ní hrál Klopstock. Kromě množství

nových faktů je u Kafky v knize vylíčen dramatický střet dvou protichůdných léčebných přístupů.

Střetávala se tu tzv. přírodní léčba, jejímiž stoupenci byli Franz a Dora, a klasická, školská medicína, kterou

usilovně vyžadoval Klopstock. Nad koncem života se však klene duha smíru. Bezmocnému tělu do posledka

vládne duch umírajícího, stejně jasný ve smrti jako za života.