V roce 1922 Lenin osobně sestavil seznam 160 „nežádoucích“ ruských filosofů, akademiků, vědců a novinářů, jejichž deportací z nově vzniklého sovětského státu pověřil Iosifa Stalina. Na podzim roku 1922 vypluly z Petrohradu dva „Parníky filozofů“, na kterých zem s rodinami nuceně opustilo 59 významných osobností, z nichž nejslavnější byl filozof Nikolaj Berďajev a které nalezly útočiště v Berlíně, Praze či Paříži. Kniha je první souhrnná práce o této temné pozapomenuté kapitole novodobé ruské historie.