Když v listopadu 1989 lidé na náměstích

zvonili klíči, asi nikoho nenapadlo,

že jedním z prvních velkých výsledků

revoluce bude rozpad společného státu.

Co ho vlastně drželo pohromadě, pokud

ho rozložila svoboda? A jak k tomu rozpadu

došlo, když nakonec tolik lidí na

obou stranách zaskočil?

Je to příběh staršího a mladšího bratra.

Ten starší je si mladším sourozencem

do té míry jist, že často neslyší, co mu

ten druhý říká. Když ale národ dospěje

do stadia, kdy jeho emancipace vyvrcholí

vznikem vlastního státu, neexistuje

způsob (kromě násilí), jak mu v tom

zabránit. Češi to zažili na vlastní kůži

v roce 1918, a v letech 1989–1992 jim

to historie s jejich slovenskými bratry

zlomyslně zopakovala.