
Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych bejt černoška
Stojíš na nádraží, míjíš ženu, hubenou blondýnu, nasedáš do vlaku, který se rozjíždí… Zatím je všech...
Přeložil Gustav Francl. Nesmrtelná francouzská poezie. Charles d Orléans (1394–1465) byl nazýván „posledním truvérem“. Jeho doménou byly balady, ronda a virelai, do nichž ukládal své pocity radosti z krásy, své okouzlení přírodou, svou pokornou lásku k ženě, své vzpomínky na domov a zejména své pocity zadostiučinění a štěstí z přesně vycizelovaných výrazů a půvabných obrazů. Konec svého bohatého života strávil na svém zámku v Blois, kde měl to štěstí, že mohl žít s poezií a v poezii. Pořádal soutěže básnických kolegů na dané téma, kterých se účastnil i jeho mladý kolega Villon, a díky tomu vznikla a byla uchována Villonova balada Já u pramene jsem a žízní hynu. Chystaná kniha básní je souborem dosud nevydaných překladů básní tohoto zajímavého a světově uznávaného autora.
Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé
Přihlásit