Jen málokterému západnímu spisova­teli se podařilo dostat pod kůži obyva­telům postkomunistické východní Ev­ropy tak jako Philipu O'Ceallaighovi. V devatenácti povídkách vytvořil svět, který je naprosto originální, a přitom nesmírně povědomý – svět plný oby­čejných lidiček, kteří se musí nějak popasovat s prací i vynucenou nečin­ností, ctižádostí a frustracemi, divo­kostí a střízlivostí, láskou, chtíčem i tělesným chátráním. V povídkách z městského prostředí se autorovi pů­sobivě daří zachytit hluk dopravy, vý­fukové plyny, špínu i to, jak se v bytech lidé hádají nad složenkami a spekulují o soukromých životech svých sousedů, zvuky z koupelny je slyšet i přes zeď, prasklá trubka ve stoupačce napáchá pěknou paseku a kolem oken stoupá kouř páleného listí. Tak nějak by to asi vypadalo, kdyby o východní Evro­pě psal Charles Bukowski nebo Ernest Hemingway.