Zapadlá ves kdesi v norských horách. Zdejší život plyne v dobře známém líném tempu. To však platí jen do návratu místního rodáka Carla Opgarda, který s sebou přiváží návrh na výstavbu luxusního wellness hotelu. Jeho bratr Roy se těší, že v malém hospodářství, kde oba vyrůstali, bude konečně živěji. Jenže Carlovi jdou v patách problémy a jako vždy spoléhá na to, že starší sourozenec je za něj vyřeší.

Kniha Joa Nesbøho Království už byla v mnoha zahraničních recenzích označena za ideální titul pro milovníky záhad, kteří hledají hrdiny o několik odstínů temnější, než je třeba Hercule Poirot. Ponurý příběh se postupně rozmotává a nezastavitelně míří k děsivému vyvrcholení. Je nějaká možnost, že by to mohlo dopadnout jinak? Nechte se překvapit – protože pokud někdo umí čtenáře dokonale zaskočit nečekanými zvraty, je to právě Jo Nesbø.

Ukázka z knihy

Před pouhejma šesti měsícema jeden řidič z Osla o kousek dál smetl učitele norštiny a pak tvrdil, že si nevšimnul padesátky. Mít benzínku v malý obci má svoje výhody i nevýhody. Výhodou je, že u vás místní nakupujou potraviny a že omezení rychlosti na padesát kiláků v hodině k vám spontánně zavádí ty, co tu nebydlí. Když jsem ještě provozoval dílnu, přispívali jsme do rozpočtu vesnice taky tím, že zákazníci, který nebyli odsud, ale potřebovali větší opravu, se obvykle najedli v místní hospodě a přenocovali v jedný chatce v kempu dole u vody. Nevýhoda spočívala v tom, že snížení provozu tu bylo akorát otázkou času. Řidiči chtějí do cíle jezdit po rovných úsecích, kde se smí devadesátkou, a ne se motat nějakou pitomou vesnicí. Návrh nový silnice první třídy, která by Os míjela, už byl hotovej dávno – prozatím nás vždycky zachránila poloha, protože provrtání tunelu našima horama by bylo zkrátka a prostě pro silniční úřad moc drahý. Jednou ale tunel bude. To je jistý stejně jako to, že slunce za dvě miliardy let rozmetá naši sluneční soustavu na cimprcampr, a takhle dlouho to s tím tunelem trvat nebude.