Opravdu povedené navázání na Foglarovu dikci i atmosféru jeho děl. Jedná se sice o pouhé kopírování, ale na druhou stranu to vytváří dojem skutečné autorské návaznosti. Kniha je svou počáteční atmosférou tajemna srovnatelná nejen s jinými Foglarovými díly ale i se zástupci této literatury ze současnosti (Prašina apod.) Tím ale pozitiva končí. Záhy se ukáže, že autor pouze zneužívá Foglarova slohu i literárního postupu k prosazení vlastních "výchovných" cílů. Jedná se o ideologickou masáž vzbuzující v dětských čtenářích environmentální tíseň a formující jejich strach a odpor (v tomto případě ke kapitalistickým uhlobaronům). A samotný závěr je i z literárního hlediska opravdu ubohý, srovnatelný s nejlacinějšími thrillerovými závěry severských krimi současnosti.