Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Pro mě příjemné překvapení v tom našem českém rybníčku. Kniha je sice třetím dílem ze série Schovávaná (Schovávaná, 2022; Tichá pošta, 2024; Ovečky a vlci, 2025), ovšem zakončení příběhu Šárky se dá číst i samostatně. Sice z recenzí vyznívá, jako díl nejslabší, ovšem u mě vyvolávala to, co za mě dobrá kniha má. A to, že nepouštím knihu, a když, tak nerada, vyvolává spoustu emocí, snadno se sžijeme nejenom s hlavní hrdinkou, ale i s ostatními postavami. Hlavní hrdinka Šárka se po smrti partnera se svou dcerkou Amálkou a psem Benem snaží poskládat roztříštěné střípky života, na který doposud byly zvyklé a cesta je zavede na šumavskou samotu u česko-německých hranic. Spolu s místním farářem, kamarádkou Bety, pedagogem Chroustem, který řeší své existenční a existencionální drama, nově nabytým sousedským rančerem Romanem, místním provozovatelem bistra – Vlčákem, místí cikánskou čarodějkou Ramonou snaží sžít s prostředím, balancovat s novou situací, novými překážkami, intenzivními a reálnými starostmi, kdy může jít a jde o život. A ano, je konkrétní scéna, kterou nedoporučuji číst v MHD, pokud nechcete zavdat příčinu k otázkám, proč vám tečou slzy, a co se vlastně stalo. Po dlouhé době psaní v er-formě nic neubralo na intenzitě, vnímání postav a pocitu, že se to může stát každému a tím pádem tedy zlidštění a zreálnění příběhu. Stavba vyprávění je příjemná na čtení, i přes neznalosti předchozích dílů zde není hluchého místa ani přehršel zbytečného připomínání a odkazování právě na dřívější dějové linky. Což neubírá na faktu, že si je nyní, jako čtenář, chci najít a přečíst! Suma sumárum: velice ryzí, syrové, lidské a vřele lze doporučit.

Již třetí kniha o Šárce, nyní o sedm let starší, kdy přichází o polovinu duše. Odchod manžela ji hodně sebral a ona se rozhodne, že začne nový život. Společně s dcerou a se psem se přestěhuje na šumavskou samotu a doufá, že se dokáže se vším vyrovnat. Ale nebude to tak snadné, a nejen stará chalupa bude tvrdým oříškem… Na Šárku jsem se opět moc těšila. Už mi přirostla k srdci a já byla zvědavá, kam ji osud, a hlavně autorka, zavedou, koho potká a co prožije. Tentokrát je to nejen o hlavní hrdince, ale i o síle přírody, o tom, že i místo může mít duši, o lásce, přátelství a o spřízněných duších. Celé to bylo krásné, milé, dojemné, ale i vtipné. Obdivuji, že se autorka nebála humoru. Dokázala do smutného a dojemného tématu přidat vtip, a to jemně, že to neruší, ale přesto pobaví. Bylo tu krásně popsané, jak se žije na Šumavě, její tajemství i minulost a celou dobu jsem Šárce záviděla její starou chalupu 😊 Tím, že Šárka „dorostla“ do mého věku, a navíc má dceru Amálku, stejně jako já, mi tento příběh byl asi nejbližší a dokázal se mě hodně dotknout. Šárku beru jako kamarádku, připadá mi, jako bych ji znala a nejradši bych vyrazila za ní na Šumavu. Ovečky a vlci jdou číst i jako samostatná kniha, vše o Šárce pochopíte. Ale rozhodně doporučuji vzít knihy pěkně postupně – Schovávaná, Tichá pošta a Ovečky a vlci. Za mě krásný a milý příběh a já doufám, že se i v budoucnu se Šárkou budeme moci potkat.