Historický román ve kterém poznáváme Neonilu. Ruskou dívku, která žije ve Smolensku v dobách nacistické okupace. Krásná blondýnka s vlasy světlými až téměř bílými nosí sepnuté do drdolu. Oči má chladně modré a každý kdo se do nich podívá, je jejich nádherou fascinován. Válka je v tom nejhorším a všude se plíží strach a nejistota. Lidé jsou vyháněni z domovů, umírají a zažívají bolest ze ztráty svých blízkých. Ti, kteří přežili se snaží uprchnout. Pokusit se vyhnout válečné vřavě a prožít tyto roky někde na samotě a co nejvíc v klidu. Neonila se souhrou náhod a velkého chaosu ocitne v Evropě. Během cesty zažívá obrovská muka. Trpí neskutečnou zimou a hladem. Kolem sebe vidí smrt, bídu a utrpení. Lidé mají hlad, jsou nemocní a začínají se chovat agresivně. Přesto pozná několik lidí, kteří se jí snaží pomoci. Proč? Má s sebou malé dítě, holčičku Světlanku. Dívku tmavou jako noc. Přesto tvrdí že je její dcerou... Někteří, ti odvážnější, jí pomůžou a pozná takto Emila. Českého muže, který musí ale bohužel bojovat na německé straně. Ruska a voják německé armády? Neodpustitelné! Přesto, když se po dlouhé době setkají, najdou si k sobě cestu a stanou se rodinou....tichou a nenápadnou...snaží se začlenit do společnosti a zpracovat v sobě válečné hrůzy. Dokážou však svoji minulost skrýt navždy? Příběh je rozdělen na několik částí a my s Neonilou prožijeme celý její život. Od dívky až po babičku. Jaká je vlastně Neonila po válce? Přestane být tak tvrdou ženou, kterou se stala kvůli válce a všemu co prožila a přežila? Najde pochopení pro další vývoj, který ve světě nastal a dokáže se přizpůsobit nové době? Autorka mě svým příběhem nadchla. Jsem ráda, že se otázce války věnuje dá se říct okrajově, protože mnohem víc čteme o osudech lidí po válce. Jak se sžívali a vyrovnávali s novým životem mnohdy o stovky až tisíce kilometrů od původního bydliště. Bez příbuzných, které jim vzala válka. Knížku doporučuji přečíst všem.

Mé první setkání se Scarlett Wilkovou a nemůžu jinak než smeknout klobouk. Tohle byl tak citlivě napsaný příběh, který se mi vryl pod kůži, a nešlo přestat číst. Každou volnou chvíli jsem knihu otvírala a nořila se do příběhu. Scarlett má úžasný cit pro psaní, surovost, kterou vložila do děje, a přitom se to tak lehce čte, se jen tak nevidí. Vybírá si atraktivní a originální témata, které u nás ještě nikdo nezpracoval. Nebo velmi málo. Už obálka i název ledacos napoví, ale dokud jsem si knihu nepřečetla, tak mě to ani nenapadlo nad tím nějak zvlášť přemýšlet. První kniha od autorky: až uvidíš moře –ANOTACE: Cizincem ve vlastní zemi. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válku rozdělené Řecko. A druhá: ty chladné oči - Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Obě knihy jsou velmi odlišné, ale přitom si jsou něčím velmi podobné. Je zde úžasně zachycen životní příběh jedné postavy. Příběh plný emocí, jak hezkých, tak i negativních mě nenechal chladným a hltala jsem každou stránku, Druhá polovina děje se odehrává v Moravskoslezském kraji v Beskydech. Mě jako rodačku to velmi potěšilo a ráda jsem si připomenula známé místa, která s rodinou často navštěvujeme – Ondřejník, Javorník, Smrk, Kněhyně, Čertův mlýn… Kniha vychází 16.3.2023, ale já už měla možnost finální výtisk obdivovat na ostravském veletrhu, a je opravdu moc hezká a doporučuji k přečtením všem milovníkům válečných románů. Věřím, že se bude moc líbit.