Trošku bichlička, ale nádherná. Celá je úžasná - od překrásné obálky až po obsah. Toto je první kniha - říká se tomu: PREQUEL a bylo to naprosto fantastické. Děj se odehrává mnoho let před sérií Z KRVE A POPELA - tahle na mě sice ještě čeká, ale věřím, že do konce roku ji zhltnu. Od autorky je to moje premiéra a nemohla mě překvapit více. Moc jsem si čtení užila a čtení fantasy zařazuji na své TBR a chtěla bych aspoň jednu každý měsíc přečíst... Takhle jsem si už dlouho u čtení neodpočinula. Odešla jsem se Serafenou a Šedem do jejich království a nejraději bych tam zůstala už napořád. Princezna Serafena je poslední z mierelského rodu a jejím velkým úkolem je zajistit, aby hniloba která sužuje jejich království vymizela. Co vše pro to bude muset udělat, čím vším si projde a zda se jí to povede se dozvíme, na konci příběhu. Serafena není žádná uplakaná holka, je vycvičená k boji a nebojí se dýku použít... Právě naopak. Nechybí tady parádně propracovaný svět a taky trochu té erotiky, ale moc fajn, vše se k sobě krásně hodilo a nic nebylo navíc. Romantika je zde nadávkována dokonale není ji moc ani málo. Hlavní hrdinové jsou božani a moc se těším, až se s nimi zase setkám. Tohle bylo pro mě velké překvapení a ještě teď jsem z toho paf. Určitě moc doporučuji i fantasy začátečníkům jako jsem já. Budete to milovat :)

Před rokem a kousek jsem přečetla první díl Z krve a popela a série se mi líbila, ač nebyla pro mě tak dokonalá, jak pro ostatní. Ve stínu popela je první díl tuším (zatím) plánované trilogie, která předchází právě sérii Z krve a popela. Není nutné mít přečtenou první sérii. Když porovnám samotné první díly těchto dvou sérií, tak je to pro mě jako nebe a dudy. Osobně mi přijde, že autorka napsala příběh Poppy na kterém se rozepisovala a zkoušela něco podobného, a až potom se pustila do příběhu Serafeny, který mě zcela pohltil. Žár těla a ohně nastartovala naprosto skvělým prvním dílem, který je plný akce. Serafena je hrdinka, kterou si naprosto zamilujete. Je odvážná, prostořeká, nebojácná, a pokud má v ruce dýku, nebojí se ji použít. Zároveň to není žádná křehká květinka, nevinná panna, nebo hrdinka, které byste nejraději nafackovali. Když jsem před lety četla Dvůr mlhy a hněvu, kterému jsem naprosto propadla, myslela jsem si, že už nikdy nebudu číst nic podobného, co mě natolik pohltí, a zároveň to bude mega bichle, kterou budu jen těžko odkládat. Ve stínu popela zhruba od poloviny se nesl v duchu dvojky Dvorů, ale ne že by se jednalo o nějakou kopii, jen se to neslo v tom duchu a mě to neuvěřitelně bavilo. A milé dámy, pokud se pustíte do čtení, připravte se na opravdu žhavé scény. Jennifer L. Armentrout se v poslední době hodně rozepsala. Nejen, že zvládne za rok napsat několik knih, její nové série jsou stále větší bichle. Ve stínu popela to ale naštěstí nebylo na škodu. A co je lepší, dokáže překvapit. Ač by se dalo říct, že už toho bylo o vílách a bozích napsáno hodně, jí se to povedlo překonat. Ve stínu popela je plná bojových scén, akčních a krvavých momentů. Ale rozhodně se připravte, že tu krev cáká, postavy umírají, objevují se tu různá stvoření a nebezpečí. V knize jsem si zamilovala scénu u jezera, která je v první čtvrtině knihy. Knihu jsem včera dočetla, a popravdě nevím co budu se svým životem do podzimu, kdy vyjde druhý díl v češtině, dělat. Na konci se objevil další zvrat, a já nutně potřebuji další díl. Nutně. Celá recenze: https://kniznipristaviste.blogspot.com/2023/04/recenze-ve-stinu-popela.html