Dělník ve sběrně starého papíru Haňťa

pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrny

u stařičkého lisu.

Z hromad starého

papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje

je ve svém pokojíku, čte

si v nich a tak je „proti své vůli vzdělán“.

Celá novela je vlastně vnitřní

Haňťův monolog, psaný sonátovou

formou se spoustou stále se vracejících

motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou

první láskou Mančinkou i cikánkou

Ilonkou, která zmizela v koncentračním

táboře. Je svědkem každodenního

zápasu s horami papíru i s nekonečnými

džbány piva, vyslyší Haňťovy citace

filozofů i jeho sny o důchodu,

do kterého si odvede i vysloužilý

mechanický lis.