Duše ví víc
Když oáza vyschne a promění se v poušť, máme dvě možnosti. Zůstat stát na místě a čekat, jestli začn...
Sbírka básní o drobných radostech, o vděku za ně, o lásce ke všemu možnému. Lyrické, téměř filozofické rozvahy promíchané se skoro naivními říkankami.
Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.
Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé
Přihlásit