Dívky, které přežily holokaust | Albatrosmedia.cz
EN

Dívky, které přežily holokaust

Anna Herbichová


Přežily největší genocidu… a našly odvahu o ní vyprávět.
„Řekla jsi mi, že chceš žít…“ – uslyšela Zosia od své matky. A pak společně uprchly z koncentračního tábora Majdanek. Více než 70 let po konci války se rozhodla vyprávět svůj příběh – stejně jako 6 dalších žen, které jejich židovský původ odsoudil ke ztrátě dětství a boji o život. Vyrůstaly v dobách míru a nyní musely čelit hrůzám. Postupně ztrácely své milované. Byly týrány a znásilňovány. Žily v neustálém strachu. A přesto přežily. Protože vůle žít je nakonec silnější než vůle zabíjet.

Detailní informace

Ilustrátor Nathalia Klimentová
Jazyk čeština
Počet stran 272
EAN 9788026438434
Datum vydání 11.10.2021
Věk od 14
Formát 160x230 mm
Nakladatelství CPRESS
Typ Kniha
Vazba vázaná s laminovaným potahem

Přežily největší genocidu v dějinách  a odvážily se o ní vyprávět

„Řekla jsi mi, že chceš žít,“ uslyšela Zosia od své matky. A pak společně uprchly z tábora Majdanek. Krystyna s rodinou unikala stokami z hořícího varšavského ghetta – kanály jí vzaly rodiče i sourozence. Danuta nikdy z paměti nevymaže obrázek ženy zabíjející vlastní dítě, aby zachránila ostatní ukrývající se Židy. Stejně jako čtyři další v knize zmíněné ženy se dodnes vyrovnávají s peklem, jímž musely v dětství projít.

Po okupaci polského území rychle přišel útlak – bití, krádeže, příkaz nosit tzv. Davidovu hvězdu. Následoval zločin. Lidé jsou uvězněni v ghettech, kde hladoví a podléhají nemocem. Pokud se někomu podaří přežít, čeká ho vyhlazovací tábor. Tyto židovské dívky nebyly ničím vinny. Nikomu neublížily. Vyrůstaly v dobách míru a najednou musely čelit nepředstavitelným hrůzám. Postupně ztrácely své milované. Byly týrány a znásilňovány. Žily v neustálém strachu. Byly zbavovány lidské důstojnosti. Málokterá na své cestě potkala dobré lidi, většinou se o sebe musely postarat samy. A přesto přežily. Někdy jako jediný člen rodiny. O svém osudu se rozhodly vyprávět autorce knihy, která příběhy mistrně zaznamenala – a dokázala, že skutečnost může být bohužel děsivější než fikce.

„Zřejmě každý viděl snímky z varšavského ghetta. Šíleně vyhublé děti žebrající o chleba, mrtvoly přikryté novinami, ležící na chodnících. Víte, proč ti lidé leželi na ulici? Protože na každého obyvatele ghetta připadal určitý počet potravinových lístků. Kdyby smrt blízkého oznámili, vyškrtli by ho z evidence a lístky by rodině vzali. Krajíček chleba měl cenu zlata. To my, lidé žijící v blahobytu, nemůžeme pochopit, ale hlavním hnacím motorem lidí zavřených v ghettu byl hlad. Všechny činnosti, které vykonávali, byly řízeny snahou získat nějaké jídlo. Na jídlo jsme mysleli 24 hodin denně.“

Ke stažení

pdf Ukázka.pdf

Uživatelské hodnocení

V současné době nejsou vytvořena žádná uživatelská hodnocení.

Vaše hodnocení

Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé

 Přihlásit
NAPIŠTE NÁM