Tato kniha nevznikla proto, aby vysvětlovala. Vznikla proto, aby zůstala. Jsou v ní věty křehké jako sklo – průhledné, ostré, snadno rozbitelné. Vznikly z ticha, z čekání, z míst, kde emoce nemají jméno, a přesto se hlásí o slovo. Nejsou to celé básně. Jsou to úlomky. Myšlenky vytržené z okamžiků, kdy bylo cítit víc, než se dalo říct. Čti je pomalu. Nebo jen jednu. Možná se v některé poznáš. Možná se o jinou lehce řízneš. Sklo není slabé. Jen si pamatuje každý dotek.