Pokud jste četli první díl, asi jste s napětím vyhlíželi pokračování, protože jste určitě stejně jako já chtěli vědět, jak to s hrdiny bude pokračovat. Ale pozor Zimní bouře nenavazuje přímo na Poslední léto. I když jsem předem četla anotaci a věděla, že tento příběh bude o Mhairi, upřímně jsem čekala, že autorka naváže tam, kde skončil předchozí díl. Příběhy Mhairi a Effie se v jistém bodě protnou, ale je to jedno z těch pokračování, které můžete číst vlastně i bez znalosti předchozího dílu. Zimní bouře totiž začíná o více než půl roku dříve, než se odehrává děj Posledního léta. To je myslím příčina, proč si na tuhle knihu můžete přečíst i zklamané či rozpačité recenze. Co však knize není možno upřít je opět až poeticky vykreslená divoká příroda a zachycení rozdílů mezi ostrovany a obyvateli pevniny. Skvěle se autorce povedlo zachytit problémy ve vztazích napříč dobou. Příběh Mhairi je plný těžkých rozhodnutí, ztrát, bolesti i lásky a věřím, že zaujme spoustu čtenářek. Ona odlišnost prostředí, kde se knihy odehrávají má prostě své kouzlo. Ale musím uznat, že mi chyběl střet dvou světů a náboj ala Bridgertonovi, který mělo Poslední léto. Na závěr musím pochválit opět krásnou obálku.

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Do ruky se mi dostal druhý díl série z pera Karen Swan. Bylo pro mě překvapením, že se nejedná o druhý díl ve smyslu slova, jak jej můžeme vnímat, a tedy navázání děje příběhu Effie a lorda Sholta. V tomto díle sledujeme osudy hlavní postavy, kterou je tentokrát Mhairi MacKinnonová v časové ose těsně před dějem prvního dílu, paralelně odvíjejícího se prvního dílu, tentokráte nezúčastněnýma očima Mhairi a následným dějem po událostech navazujících na odjezd původních obyvatel St. Kildy. Bude Mhairi schopná naplnit své touhy? Vzbouřit se svému osudu? Bojovat nejen o svůj život, zvyknout si na jiný, než ostrovní život a hlavně, udrží vlastně dvě velká tajemství ve prospěch jejího vyvoleného, aby mohla konečně žít život bez obav a naplněný láskou? Nad všemi těmi otázkami autorka určitě trávila hodně času. Není od věci, že v poděkování se autorka vyzpovídala, že dospět ke konečné fázi, v jaké ji čtenář obdrží, nebyla cesta jednoduchá, a že se trápila. Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby se dál věnovala osudu Effie a lorda Sholta, jelikož mi při čtení prvního dílu přirostli k srdci. U druhého dílu jsem neměla problém s hlavní postavou Mhairi, zato jsem se nijak neztotožnila s oběma jejími rivaly v souboji o její lásku. Čtenář, ke kterému se kniha dostane, aniž četl první díl, nebude mít problém vnímat toto jako osamocený příběh, protože zmínky událostí prvního dílu a nitky, jimiž jsou v příběhu události provázány, mají dávat hlavně smysl čtenářům prvního dílu. A tady působily jako příjemné „flashbacky“ a jemné připomenutí událostí a fungují, což je jen dobře. Oceňuji, že se kniha četla příjemně a rychle. Netradičně tvrdší papír, na kterém kniha byla vytištěna, připomíná přírodní, hrubý, tvrdý a syrový styl života na skotském ostrově. Autorka zajisté trávila spoustu času průzkumem ostrovních zvyklostí a stylu života a práce na Hebridech ve 30. letech 20. století. Toto byly zatím dvě díla chystané pětidílné série Divoký ostrov, který se každý bude zřejmě věnovat jiné hlavní představitelce, kdy jsou jejich příběhy lehce provázány, a zároveň bude mít čtenář náhled na události přesídlení původních obyvatel St. Kildy na skotskou pevninu z úhlů pohledu různých postav. To pro autorku zajisté představuje nutnost silných základních stavebních kamenů, co se týče příběhových linek. Otevřený konec se mi zdál, v tomto případě, uspěchaný a tak jako se autorka přiznala, že k hlavním hrdinům druhého dílu si musela najít cestu, já jsem si bohužel, na rozdíl od prvního dílu, k hlavní hrdince a jejím životním volbám cestu zas tak úplně nenašla. To ovšem neznamená, že bych s ní v hloubi srdce nesoucítila. Naopak jsem doufala v nejlepší možné rozuzlení jejího příběhu. A protože styl, jakým autorka příběh zvolila vést, mě několikrát dokázal překvapit, z hodnocení strhnu pouze jednu hvězdičku.