Devátý spolek
Alex Sternová není zrovna typickou adeptkou pro studium na Yale. Právě naopak – bezcílně se potácí s...
Životní křižovatky se někdy dají projet i ve šlapacím autě
Když absolvujete jednu z nejprestižnějších internátních středních škol ve Velké Británii, automaticky se počítá s tím, že se zařadíte mezi poslance, vědce a vrcholné manažery – prostě že od tohoto okamžiku budete už navždy patřit mezi elitu země.
Přesně totéž se čekalo od Dannyho Allena a Jamese DeWitta, někdejších spolužáků a nejlepších studentů ročníku, bez ohledu na to, že jeden z nich neměl tuto cestu předurčenou původem a musel si ji vybojovat studijními výsledky. Ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné a oba premianti se po mnoha letech potkávají na tom nejméně pravděpodobném místě: v pečovatelském domě, kde Danny pracuje jako pomocný ošetřovatel a James je odloženým pacientem. Danny i James spadli až na samé dno a smířili se s tím, že pro ně není cesty zpátky. Po všech stránkách absurdní setkání jim však oběma otevře oči a převrátí jejich život naruby.
Ten, koho přece znám je v první řadě mimořádně silný příběh o přátelství a nejrůznějších podobách pomoci – příběh, který nesklouzává k lacinému sentimentu, ale naopak pomocí typicky britského nadhledu a někdy až černého humoru vypovídá mimořádně poutavým způsobem o stále ještě přetrvávajících třídních rozdílech, o tom, jak těžké je plnit očekávání druhých lidí i jak lehce lze promrhat vlastní potenciál. A v první řadě kniha, kterou nedokážete jen tak snadno odložit.
Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé
Přihlásit