Ruské hornické město Pyramida, které mělo být ztělesněním sovětské ideologie a bylo tak i prezentováno, bylo až do roku 1998 jedním z největších sídel na Špicberkách. Po ukončení důlní činnosti lidé místo opustili a zbylo jen město duchů – v Paláci kultury zůstaly v policích i pod nimi desetitisíce knih, v kině kompletní filmový archiv, v nemocnici na pracovních stolech lékařů otevřené chorobopisy pacientů a v dětských pokojích plakáty zapomenutých zpěváků a hudebních skupin. Po dlouhá léta vše vypadalo tak, jako by se původní obyvatelé města mohli kdykoli vrátit a pokračovat ve své práci. Toto magické místo zaujalo umělkyni a fotografku Siri Hermansenovou, jejíž výstava v osloském Stenersenmuseet upoutala nakladatelství Spartacus. To oslovilo Kjartana Flogstada, který je dobře znám svou slabostí pro hornická města a osudy míst po útlumu průmyslové činnosti. Flogstad se při práci nechal inspirovat vlastními návštěvami Pyramidy, zároveň však vycházel z dostupných materiálů, mj. navštívil hlavní sídlo ruské těžařské společnosti, která uzavřený důl provozovala. Díky tomu dokázal vytvořit působivý esejistický cestopis, který vyniká především tím, že brilantně propojuje několik žánrů, přibližuje ducha sovětské socialistické ideologie, dává čtenáři nahlédnout do duše obyvatel města, ale také předkládá paralely s vývojem industriálních společenství jinde ve světě. Čtenáři tak nabízí plastický obraz vzestupu a pádu jedné velké utopie.