Humorná kniha o umění žít ve dvou a o životě vůbec

Autorova nejznámější kniha je souborem povídek či spíše úvah o různých situacích běžného života, o vztazích mezi lidmi, o autorově vztahu k věcem. Miroslav Horníček píše o své ženě, synovi, přátelích, zvířatech vlastních i cizích nebo třeba jen o věcech s porozuměním, obdivem a láskou. Záležitosti nepříjemné se v jeho podání stávají zajímavými, obyčejné věci ozvláštní fantazií, protože nic v životě není tak špatné, abychom v tom nenašli něco hezkého. Laskavý humor a mistrné zacházení s jazykem dělají z této útlé knihy nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Od prvního vydání této knížky v roce 1967 uplynulo sedmnáct let, a někteří, o nichž tu vypravuji, již nežijí. Moje plzeňské tety, Jiří Šlitr a můj syn. Přál bych si, aby tato knížka byla jedním z míst, kde živi zůstávají.

- Miroslav Horníček, 1984

Miroslav Horníček (1918–2003)

Herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik Miroslav Horníček se narodil v Plzni v obchodnické rodině. K divadlu se dostal během studií na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku. V roce 1941 se začal věnovat divadlu profesionálně a nastoupil do angažmá v Městském divadle v Plzni. Po válce odešel do Prahy, kde hrál zprvu v divadle Větrník, o rok později pak v Divadle satiry a nakonec šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC, kde působil šest let a hrál například v hrách Těžká Barbora či Husaři. Po Werichově smrti v roce 1961 vytvořil na krátkou dobu podobnou dvojici s Milošem Kopeckým, ale už v roce 1962 přešel do Hudebního divadla v Karlíně a vzápětí do Semaforu, kde účinkoval ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi populární byly jeho Hovory přes rampu. Hrál rovněž ve filmech, například Byl jednou jeden král, Táto, sežeň štěně, Kam čert nemůže, nezapomenutelný byl v televizním seriálu Byli jednou dva písaři. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat na světové výstavě v Montrealu a po návratu se stal hlavním protagonistou televizního projektu Hovory H, který mu přinesl obrovskou popularitu.

V roce 1967 vydal svou literární prvotinu Dobře utajené housle a po ní ještě několik desítek dalších knih. Některé z nich vyšly i ve zvukové formě, ať už to byla autorská čtení či dramatizace. Napsal i řadu divadelních her, například Slaměný klobouk, Dva muži v šachu či Julius a tma. Jako nadaný výtvarník byl autorem mnoha surrealistických koláží, jejichž poslední výstava se konala v roce 2002. Byl také duchovním otcem mnoha kulturních událostí a počinů. Spolupracoval rovněž s folkovou skupinou Český skiffle a podílel se na interpretaci textů jiných autorů, například Oty Pavla nebo Jeroma Klapky Jeroma.