Facebook Albatros Media
Twitter Albatros Media
Instagram Albatros Media

English

Česky

Harry Potter a proklete dite_260916
košík
Nákupní košík: 0 položek za 0 Kč

Aktualita - 06.12.2013

Martin Jensen o své detektivce Královi psi

Martin Jensen je dánský autor historických románů s detektivní zápletkou. V České republice mu právě vyšel jeho nejnovější detektivní román ze středověké Anglie Královi psi. Děj je situován do doby, kdy se vlády v Anglii ujal mladý dánský král Knut. Zápletka se točí okolo vyšetřování zločinu, kterým Knut pověří úspěšného iluminátora Winstona a mladého théna Halfdana. Další kniha z této série s názvem Křivopřísežníci vyjde česky na jaro 2014.

Rozhovor poskytnul Martinem Jensenem překladatelce knihy Markétě Cmíralové na letošním kodaňském knižním veletrhu:

V příběhu knihy Královi psi se dotýkáte celé řady historických událostí a skutečností. Navštívil jste některá místa, na nichž se děj knihy odehrává? V Essexu jsem například navštívil naprosto úžasný kostel St. Peter´s Chapel. Je postavený z kamenů z římského opevnění, které těmi místy procházelo. Dnes se používá při zvláštních bohoslužbách. Leží opravdu blízko pobřeží a je naprosto úchvatný.

Do jaké míry jsou události, které popisujete skutečné? Operujete s nimi jako s historickými fakty, nebo je měníte? V Králových psech mě fascinovala osobnost Knuta. Bylo mu tehdy mezi sedmnácti a dvaadvaceti lety, a získal Anglii. Byl to nadmíru brutální muž, který se násilí nevyhýbal. Ale když získal Anglii, prohlásil: „Tak a teď si v klidu rozmyslíme, jaké zákony tu budou platit." Klobouk dolů. Vždyť to byl v podstatě teenager! Oproti Vilému Dobyvateli, který si podmanil Anglii o padesát let později, Knut nepřišel, aby si Anglii podmanil, ale aby v ní vládl. A to je podle mě fascinující. A další věc, co mě zaujala, byl witangemot v Oxfordu. Oxford byl tehdy malinkaté město a Knut určitě dbal na to, aby Sasové tábořili na jedné straně a Dánové na druhé. Představte si ale, že na sebe stejně narazili a vzpomněli si, že tohle je ten lotr, co mi zabil bratra. Jestlipak se tam něco takového neodehrálo? Takže vražda, ke které v knize dojde má své politické i osobní důvody. Tuhle kombinaci mám rád.

Witangemot je tedy další skutečnou událostí, o kterou příběh opíráte? Ano, witangemot se skutečně udál a mocní muži se shodli, že nadále budou platit staré saské zákony a toho se Knut držel. Určitě mu hodně pomohl Wulfstan, arcibiskup z Yorku. Ten měl na Knuta velký vliv.

A jak to bylo s Thorkelem Vysokým? Thorkel Vysoký je neobyčejná osoba. Protože bojoval na straně Edmunda Železného boku a pak přešel na Knutovu stranu. Thorkel Vysoký bojoval s Knutem o moc.

Prý Knuta vychovával? Ano, má se za to, že ano. Ale po jistou dobu byl na straně Edmunda Železného boku. Pak ho opustil a přešel ke Knutovi. Ale okolo roku 1020 došlo k velkým událostem a Thorkel se zřejmě Knuta pokusil sesadit. Protože pak najednou zmizí z historie.

Nedůvěra a napětí mezi Knutem a Thorkelem jsou citelné i z příběhu... A to je přesně to, čeho využívám. Knut mu nevěří, je mu jasné, že ho ohrožuje. Thorkel má za sebou totiž silný rod a je dobrý vojevůdce. No a nakonec tedy zmizí. Knut se vydá do Dánska a v námořní bitvě se u Helgeaa střetně s Norskem a Švédskem. Knut z Thorkela v roce 1023 udělal jarla, ten se pak ztratil.

A jaké historické události jste vybral pro děj dalších románů z řady o Winstonovi a Halfdanovi? V druhém románu - Křivopřísežník - se také odrážím od historického rámce. V roce 1016 se Edmund Železný bok a Knut po boji u Assandunu dělili o zemi. Knut bitvu vyhrál těsně, ale přece. Také kvůli tomu, že Eadric Streona Edmunda zradí a uprostřed bitvy přeběhne na druhou stranu. A pak, když Eadric žádá odměnu, řekne Knut svému jarlovi z Lade: „Zaplať mu, co mu dlužíme." A jarl vezme sekeru a usekne mu hlavu.

To je drsné, ale vlastně i vtipné. Jak to je v Křivopřísežníkovi? U Assandunu bojoval na straně Edmunda Železného boku i jarl Uthred z Bamburghu. Uthred bojoval na straně Edmunda, byli švagři. Po boji si rozdělili zemi, Uthred získal severní část, Edmund jižní část. Mezi nimi byl tedy Knut, který nabídl Uthredovi uzavřít mír. Dohodli se, že se sejdou ve vesnici Wiheal. Měl se tam dostavit se 40 spolupřísežníky. Přijeli tam se sklopenými zbraněmi, vždyť dostali královo slovo za mír. Ovšem všech čtyřicet mužů tam zavraždí. Pravděpodobně na příkaz krále Knuta je zavraždí Thurbrand Hold. Od té doby se mezi rody rozpoutal krvavý svár, který trval minimálně po tři generace. A o tom je Křivopřísežník.

Knut ale nepůsobí, že by byl takový kruťas, je to vzdělaný muž, kterému jde o zachování míru. Ale ono zdání klame a Winston s Hafdanem moc dobře vědí, že není radno si s ním zahrávat. Ovšem my teď nemůžeme Knuta a jemu podobné hodnotit podle našich současných morálních hodnot. Tehdejší společnost byla naprosto neskutečně násilná a krutá. V roce 1000 se katolická církev pokusila vyhlásit svatý mír, s tím že je božím přáním, aby zavládl klid. I Wulfstan se snaží násilí držet na uzdě. Ano, ale pro nás je stejně naprosto nepochopitelné, že arcibiskup Wulfstan prohlásí: „Ano, klidně mu přelámej kosti, ale zabít ho nesmíš." My to ale z našeho pohledu nemůžeme soudit. Knut byl člověk prahnoucí po moci a vykonávající moc, jinak by nepřežil. A co udělal, když přitáhl do Anglie? Oženil se s Ælfgifu z Northhamptonu a po smrti Ethelreda se k tomu ještě oženil s jeho vdovou Emmou, takže měl dvě ženy zároveň. Ælfgifu je totiž sestra Vévody Normanského, což pro něj znamenalo příměří s Normandií. Počítal s tím, že až zemře, poperou se jejich synové o území. Nakonec se ale králem stal Eduard Vyznavač. A v třetí knize, Sedlákovo slovo, jde o to, jak člověk může odpřísáhnout svou nevinu a kolik potřebuje spolupřísežníků. Dnes se všechny přečiny vyšetřují, ale tehdy člověk mohl prostě odpřísáhnout svou nevinu. To se objevuje i na konci Králových psů. Pokud by někdo přísahal křivě, přišlo by se na to. Celá série bude ale delší, plánuji dohromady sedm dílů.

Hodně popisujete, tehdejší způsob života, především stravu. Zkoušel jste se třeba nějakou chvíli stravovat podle Alfildiných receptů? Ne, to už je i na mě moc. Myslím si, že by to pro obyčejného člověka bylo dost bez chuti.

Jak vlastně vnímáte své romány? Jsou to spíš historické romány s detektivní zápletkou, nebo krimi v historickém rámci? Já mám rád historii, rád se o ní bavím a vyprávím historické události. Lidé mají rádi obojí, historické pozadí i kriminální zápletku. V historii té doby jsou mezery a to mi dává prostor, tam mohu tvořit. Problém je, že o té době vím čím dál víc. Knihovnu mám plnou historické literatury. Nikdy ale nepíšu proti faktům. Ale na druhou stranu jsou moje příběhy vážně fikce.

Kolik času trávíte psaním? Mám to štěstí, že mě psaní živí, že nemusím dělat jinou práci.  Vždy začnu studiem materiálů a cestuji. Pak si nechávám nápady a myšlenky uzrát a uležet.  Když cítím, že všechny myšlenky zapadly na své místo, tak se posadím ke psaní. Celý proces trvá asi půl roku.

Čemu se rád věnujete, když nepíšete a neshromažďujete materiály na novou knihu? Rád pracuji na zahradě a rád si čtu. Teď studuju biografii o Rexovi Stoutovi. A brzy začnu péct vánoční cukroví a chystat Vánoce.

Máte nějaký literární vzor? Ne, já nikoho nenapodobuji, ale opravdu hodně mám rád Rexe Stouta. A z historických románů je to Walter Scott.

Píšete i jiný žánr než romány? Ano, nedávno mi vyšla sbírka písní s hudbou od čtyř současných skladatelů. A nepíšu jen historické romány, napsal jsem i několik společenských románů.

Jakých témat se v románech dotýkáte, kromě historických? Já myslím, že vlastně nemá smysl psát o ničem jiném než o současnosti. Když píšu historický román, tak je to proto, aby lidé pochopili sami sebe. A Halfdan, Winston i Alfilda jsou přeci moderní lidé. Já si nemůžu vlézt do hlavy člověka ze středověku. Jejich psychologie byla úplně jiná, třeba už jen proto, že celá tehdejší společnost byla tak násilná. Ale můžu psát o moderních lidech a o jejich potížích. Třeba o zradě. Lidé zrazují druhé dennodenně. Nebo píšu o moci, často se objevuje, že ten, kdo má moc, má právě proto také pravdu. Tato otázka se objevuje už v Králových psech, zda má Knut pravdu, protože má moc? I Winston naznačuje, že samotná moc nestačí. Ale to je moderní, takový viking by to viděl asi mnohem jednodušeji: „Tys mě podvedl, nemáš moc, takže se neobhájíš, z čehož plyne, že pravdu mám já."

Markéta Cmíralová

kniha Královi psi
Martin Jensen s knihou

© Albatros Media a.s.

Tento e-shop je určen pro prodej knih koncovým zákazníkům společnosti Albatros Media a.s., neslouží pro prodej knihkupcům a dalším obchodním partnerům společnosti.

Veškeré nabízené akce a slevy platí pouze při objednání v tomto e-shopu.

Vyrobila společnost Nový Web s.r.o.

RSS novinky  Rss novinky

RSS aktuality  Rss aktuality

Souhlasím

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Více informací